Vlasy – co se skrývá za jejich vypadáváním a řídnutím ? Příběh 2.
21 února, 2020
Bujný plnovous, lysá hlava.
V prvním příběhu tématických konstelací jsme si představili Lucku a její bohatou divokou kštici, kterou postupně až do našich konstelací ztrácela. Dnes je na své vlasy opět hrdá, vypadávání vlasů se zastavilo, vlasy jdou do síly. Tak jako ona sama.
Ve druhém příběhu si představíme Jiřího. I jeho vlasy až donedávna opouštěly. Z bujné kštice mladého rockera se postupně stala skoro pleš. A i on měl při našem posledním setkání u kadeřnice vlasy s vůlí k životu.
Jaký zázrak jsme učinili? Co jsme odhalili a na hluboké emoční úrovni usmířili? Co se stalo, že jde i Jiří znovu do síly a jeho vlasy to dávají na odiv?
Máte-li čas a chuť, čtěte. Třeba vás to obohatí nějakým střípkem uvědomění, poznání či potřebou chopit svůj život pevně do rukou 😉
Příběh 2: Jiří
Jiří je na první pohled úplně normální, vzhledově vcelku impozantní chlap. Výrazné irské rysy, bohatý plnovous, kratince střižené vlasy. Úspěšný muzikant, manžel, otec od rodiny, muž na cestě sebepoznání.
Od mládí nosil bohatou hřívu, typickou pro mladého rockera jeho doby. A letěly na něj baby. Hmmm, i dneska na něj letí, přestože hříva už je dávno pryč. Postupně vlasy ztrácí, nebo – nebojme se říct to optikou reality – pomalu ale jistě plešatí. Ale raději také řekněme – až doteď plešatěl.
V kontrastu ne/vlasy – plno/vous je do očí bijící nerovnováha. Obvyklá pro mnoho mužů moderní doby.
Přestože s plešatěním vnitřně smířený … co je za tím? … přišel se zeptat. Využil tématické konstelace – téma toho dne byly VLASY. A pro mě bylo radostí provést jeho i sebe tím poznáním. Tak jako chvíli před ním Lucku.
Konstelaci jsme rozehráli úplně stejně, jako tu Lucčinu. A i ta poznání byla velmi podobná. Související informace si tedy můžeš pročíst v příběhu prvním. Lucka: http://andelskaposta.cz/vlasy-co-se-skryva-za-jejich-vypadavanim-a-ridnutim-pribeh-1/embed/#?secret=lmUyWDUj3h
Tady v tomto článku pojďme rovnou k poznatkům, ke kterým nás dovedla už přímo Jirkova konstelace.
Bujný plnovous, plešatá hlava
Proč?
Poznatek č. 1:
Bujný plnovous = potřeba malého chlapce rychle dospět v silného muže, být takto viděn i akceptován.
Ano. To je jednoznačný závěr, který se nám v Jirkově případě, v kontrastu se ztracenými vlasy, ukázal.
Jestli lze tento závěr zobecnit, na to bychom určitě potřebovali více konstelací tohoto typu. Ale vzhledem k tomu, že energoinformační pole je pro nás všechny stejné, je velká pravděpodobnost, že tento princip může být opravdu obecný.
Příčinné emoční souvislosti:
Jiří v útlém věku ztratil otce. Odešel v nejkritičtější možný okamžik Jirkova života – když hormonálně dospíval z chlapce v muže. Bylo mu 10. Ze dne na den ztratil svůj vzor, ztratil průvodce prožívanými tělesnými změnami a procesy, ztratil kamaráda do nepohody, ztratil zdroj finanční stability a síly, ztratil tátu.
Získal školu života. A otčíma, kterého mamka záhy po otcově odchodu přivedla do rodiny.
Otčím vnesl do Jirkova života úplně jiné principy a hodnoty, než na které byl zvyklý od otce. Ale budiž, nějak to přijal. Tátův odchod Jirku hlubce zasáhl a chlapa k sobě nutně potřeboval. V mladého muže se tedy začal rodit pod rukama jiného vzoru, než byl vlastní otec.
Jenže, aby těch emočních otřesů neměl v životě málo, když bylo Jirkovi 15, otčím zemřel. Opět tedy v úplně šíleně kritickém věku.
Máma odchod druhého muže už neunesla (sama navíc z útlého dětství zraněná úmrtím otce) a – jak Jiří říká – odcestovala do lihových lázní. Je to jemný výraz pro situaci, kterou nešťastná máma “řešila” pravidelnými úniky k alkoholu, a trvalo několik let, než se vrátila ke své podstatě. Mimochodem, velmi úctyhodná žena.
Jiří je sice mladším ze sourozenců, ale v rámci rodinných otřesů dobrovolný hrdina své doby. Velmi rychle naskočil na tátovu (či možná spíše otčímovu) vlnu a situaci se snažil podržet ve všem, co věděl, znal a ve svém věku uměl.
Ve vztahu k sourozencům převzal !!!ze své mladší pozice!!! roli táty … a vlastně i mámy. Ve vztahu k mámě převzal jakousi podětsku uchopenou roli parťáka. V rodinném systému vyplnil ze dne na den prázdné místo dospělého muže a – emočně zcela nepřipraven – opustil pozici syna, sourozence i dospívajícího mladíka.
Zcela nezáměrně se tím dostal do situace v naší společnosti tak běžné … předčasně vyspělé dítě. Tedy dítě, které má tělo a věk dítěte, zkušenosti dítěte, potřeby dítěte … v našem případě už dospívajícího v mladého muže – ovšem klade na sebe nároky (potažmo jsou na něho okolím kladeny nároky) jako na dospělého velkého zralého zkušeného muže.
Jiří na sebe ty nároky nakladl pod tíhou událostí z větší části dobrovolně a sám. Nemusel by. Měl tehdy i jiná východiska, která ale ze své pozice neviděl. Takže prostě rovnýma nohama skočil do situace tak, jak v tu chvíli považoval za správné.
A potřeboval v tom úsilí být viděn, přijat, akceptován … jako dospělý.
Proto mu i tělo pomohlo vcelku raketovým hormonálním přerodem a na odiv všem ostatním vystavilo a dodnes hrdě vystavuje v první řadě vousy. Protože vous je přeci odznak hormonální zralosti muže, Jirkovi dospělosti. Vzhledem k nerovnováze mezi věkem tělesným, věkem emočním a věkem mentálním ovšem musíme použít spíše pojem pseudodospělost.
V jádru totiž zůstal ve své podstatě úplně malý ustrašený kluk, naprosto otřesený nečekanou ztrátou táty, nečekanou ztrátou otčíma, zvratem matky. Kluk, který se snažil, jak nejlépe dovedl, aby všechny tyto ztráty vykryl. Doma i uvnitř sebe.
Poznatek č. 2:
Ztracené vlasy = ztracená moc a síla, potlačený vnitřní muž
… nebo … chcete-li … přebujelý ženský princip uvnitř muže.
Navzdory veškerému úsilí Jiřího být velkým chlapem, v těle vzhledově dospělého muže zůstala zraněná dětská dušička. Schovaná ve své vousaté ulitě.
A máme tady najednou úplně obrovský rozkol toho, co je vidět a toho, co je skutečné.
Vidět je dospělý muž, skutečné je zraněné dítě.
Společnost očekává to, co vidí – že se tento silný vousatý muž bude chovat jako muž a klade na něho nároky jako na muže. No a samozřejmě i to vousaté dítě uvnitř to tak od sebe očekává a bičuje se k obrovským výkonům, aby ta očekávání nezklamalo. No a nastává jedna velikánská iluze.
Iluze, která plodí nedorozumění napříč všemi vztahy, které vousaté dítě žije, vztah se sebou nevyjímaje.
Protože – kormidlovat loď jako životem protřelý a praxí zkušený lodivod – je úplně něco jiného, než si z pozice plavčíka na zkušeného lodivoda u toho kormidla hrát. Je to obrovsky vysilující a unavující a zátěžové, když nemáš zkušenosti a získáváš je stylem chyba – náprava. Dlouhodobě pro život neudržitelné. Protože přes všechno upřímné snažení … prostě přichází neúspěchy, tvrdé pády, zkoušky, ve kterých se jen těžko obstává. O to větší, o co víc si jen hraju svoji hru na to, kdo jsem. Přichází chvíle, ve kterých by ten mladý plavčík potřeboval se vším praštit a od všeho utéct, schovat se do náruče tátovi nebo mámě a vybrečet se, požádat je o radu a opřít se o jejich zkušenost … jenže ono není kam běžet … ať už proto, že tu nejsou … anebo proto, že si prostě tvrdošíjně hraju tuto svoji vnitřní hru na dospěláka a bylo by to přeci pod úroveň se běžet někam schovat. A k rodičům? No to vůbec …
Takový rozkol může pro společnost zrodit dva typy “mužů”. Despotického arogantního idiota (v nadsázce a extrému řečeno) anebo dětského (jakoby zženštilého) pečovatele, který vlastně nejvíce potřebuje být opečováván. Jen to neví.
První případ je “muž” v síle a agresi. Druhý případ je “muž” v něze. Ve skutečnosti ani jeden z nich není mužem v pravém slova smyslu, ale oni i společnost si to tak myslí … prvních mužů se bojíme a bráníme se jim emancipací, druhým mužům dáváme zelenou, protože v tom vidíme jakoby bezpečí.
Podle obrazu z konstelace je Jiří vnitřním nastavením spíše ten druhý typ “muže”. Muž jemný, pečující, tak nějak plující životem přesně podle toho, jaká vlna pod jeho loď přijde. Kormidlo drží se vší vervou a statečně se pere s každou zkušeností, která mu přijde do života, tak jako každý jiný muž – muž své ženy, otec hlava rodiny, přítel a kamarád. Ale ve svém principielním nastavení je to skrytě pořád ještě muž velmi zraněný, trochu dětský, trochu ženský. Tedy z pohledu potenciálu, který v sobě má – muž velmi oslabený. Muž, jehož zdravá vnitřní síla a moc dosud někde v hloubi spí, je neprobuzena (nebo uspána) a čeká na svou příležitost.
Tu nenaplněnou příležitost mu ukazují jeho vlasy.
Jaká moc a síla, takové vlasy
Vlasy jsou, jak jsme pochopili napříč oběma konstelacemi, odznakem vnitřní síly a moci.
Jaká moc a síla uvnitř sebe, takové vlasy. Upozaděná moc a síla, odcházející vlasy. To je výsledek.
Jirka veškerou svou sílu a moc uplatnil ve svých patnácti letech. To se projevilo na vousech. V této mladistvé intenzitě své síly a moci si je dodnes jistý a velmi pevný. Je to vidět. A je to krásné.
Už se mu ale nedostalo příležitosti vyvážit své předčasné dospění dospěním skutečným. Posunout sebe sama od poznání síly mladíka k poznání a přijetí síly muže. A odcházející vlasy mu dávají tento nenaplněný potenciál najevo.
Setrváváš ve vnitří nerovnováze? Přehlížíš svůj mužský potenciál? Nehledáš další zdroje své vnitřní síly a moci, nevyužíváš ji, nepotřebuješ ji? = Ztrácíš vlasy.
Cesta k uzdravení ze situace tedy vede pro Jiřího skrze přijetí svého mužského principu. Skrze nový přechodový rituál z chlapce v muže. Skrze nastolení rovnováhy mezi citem a rozumem, mezi plovoucím a pevně zacíleným, mezi ženským a mužským nastavením svého já. Vede skrze přijetí sebe sama jako silného a mocného muže, který toho v životě i skrze veškerá svá emoční zranění už tolik dokázal. Jako člověk, otec, manžel, muzikant, zaměstnanec, přítel, syn. Muž.
A opravdu …
- teprve v okamžiku, kdy v sobě toto poznání Jiří přijal …
- teprve když pochopil, že jeho vnitřní chlapec potřebuje ustoupit ze svých pracně vydobitých pozic tím, že získá pozornost a uznání od dneska už dospělého Jirky – tedy, že Jiří uzná kvality sebe sama,
- teprve v okamžiku, kdy utišil svého vnitřního chlapce, zkrotil svou přebujelou pohrdavou vnitřní ženu a přizval do konstelace svého vnitřního muže …
- teprve v okamžiku, kdy dal sám sobě závazek, že půjde cestou znovunabytí své ztracené rovnováhy, své neviděné vnitřní síly a moci …
- teprve když pochopil, že ta síla a moc je v rovnováze ženského a mužského principu sebe sama …
… teprve v tomto okamžiku vstoupily zpátky do hry jeho vlasy.
Co je pro Jiřího obrovským životním bonusem, důležitým pilířem na cestě sebepoznání:
Jemná láskyplná žena, kterou má. Která si ho vybrala pro život. Která svou volbu přijímá bez výhrad. A která s ním ve své jemnosti setrvává i přes všechna zranění, kterých se jí dostává. To ona je mu motivem, aby se našel.
Dorostou?
Jestli si z toho můžeme udělat závěr, že se Jirkovi vlasy vrátí i na úrovni těla, když se v konstelaci vrátily na úrovni emoční a mentální, to těžko říct. Já pevně věřím tomu, že ano. A proto to dělám. Pro druhé, jako pro sebe. Protože i moje vlasy jsou mým velkým tématem.
Pro praktická ověření takového přesvědčení ale určitě potřebujeme delší čas … a rozhodně i další práci s tématem.
Jiří k tomuhle v době korektury článku říká: “V mém případě se jedná o potřebu harmonie mezi ženským a mužským principem, který mi ve své ryzí podobě není sympatický, přesto je mojí základní součástí a je mým úkolem ty dva ve mně přimět ke spolupráci. Po konstelaci už tuším, jak na to. A vlasy se probírají z doby ledové.”
To je pro mě … ufff … úplně nádherné uznání celé té práce. A totéž prožívá i Lucka.
Proto jsme se také rozhodli setrvat jako průzkumná vlasová skupina ve vzájemném kontaktu a rozvíjet v tématu VLASY i další společné aktivity.
Co pro sebe od té doby děláme?
- 16.1. jsme měli první konstelace,
- 11.2. odbornou konzultaci s kadeřnicí,
- 12.3. nás čeká tématické mandalování s konstelacemi,
- 2.4. pak opět odborné poradenství u kadeřnice.
Prostě: makáme na tom. A věříme si.
Můžeš se přidat, chceš-li 😉
S láskou a úctou sepsala a tobě pro radost z poznání přináší
BaRu-Aru *Amarelis
geomantka z Beskyd
P.S. Obraz, který provází celý tento text, nese téma Vlasy. Je to vysokofrekvenční energetický obraz, tak jako všechny obrazy, které maluji. Jeho úkolem je pracovat pro tebe – ladit tě v tématu Vlasy na frekvence sebepřijetí, sebelásky, otevřít ti cestu k procesu uzdravení. Je to obraz harmonizační, léčivý. Originál je trvale vystaven v protorách Hotelu U Zeleného stromu v Janově nad Hřenskem, zájemci ho ráda dám k dispozici. Jeho poselství, verše, cenu a počet konzultací, které zahrnuje, se dozvíš v prodejní galerii mého nového webíku BaRu-Aru.cz – klikni: https://www.baru-aru.cz/produkt/baru-aru-ap-obrazy-vlasy/embed/#?secret=LQs02w1J4b