Trendem dnešní doby je hltat informace a honit se. Odkudkoli, kamkoli, pro cokoli, za cokoli, za čímkoli … a nejvíc za psychospirituálním vývojem. Konzultace včera, konzultace dneska, konzultace zítra – obrázek člověka moderní doby. Člověka moudrého, který se už nehoní za zvěří, ale za Duchem.
Kdo je v takovém případě honcem a kdo honěným – a jestli se hon také skončí žranicí, o tom si počti v dnešním fejetonu 🙂
Fejeton patří do pátečních příběhů z praxe geomantky. Inspirovaly mě k němu fascinující i poetické konzultace tohoto týdne. Konzultace s diagnostickou kresbou. Kéž ti nabídne humorné poznání o tom, jak praštěné je běžet maratonský běh sebepoznání – v tempu Usaina Bolta.
Fejeton provází energetický obraz tohoto (3.) týdne: “Skřítci pod Smrčkem“.
HON NA DUCHA
Hony odjakživa patřily ke společenské kratochvíli. Hon na kachny, na vysokou, na divou zvěř, na protestanty, za poklady, na čarodějnice, na bažanty a zajíce, na yettiho … Všemožné i nemožné úspěchy honců za čímkoli zachycují fotografie, obrazy, literární záznamy, historické dokumenty, vystavené trofeje, či vzpomínky uložené v buněčné paměti nejednoho z nás.
Protože honit se dá opravdu leccos. Takže třeba i Duch. Záleží jen na nápadu, sezóně, módním trendu, možnostech doby, potřebách zainteresovaných, důvtipu, mentální zdatnosti, fyzické kondici účastníků – a samozřejmě – na předpokládaném výnosu.
Uspořádat společensky kratochvilný hon – k tomu stačí pár nadšenců, velkorysí mecenáši, dostupné prostředky, honci a honění, štváči a štvaní, nadšené publikum i hladoví konzumenti úlovku.
Protože … kde je společenský zájem a hlad, tam proniká konzum. A konzumovat se dá také leccos. Takže třeba i vlastní Duch.
Úspěšný hon je zpravidla kratochvilně zakončen hromadnou žranicí uhnaných. A tak mě napadla otázka, jak je to vlastně s úspěchem honu za Duchem. Jestli – dohoněn – taky bude ve výsledku úspěšně sežrán.
No, nemůžu si pomoct, ale prostou dedukcí mi vyšlo, že tomu nemůže být jinak. Bude sežrán.
Protože:
Uhnaný se – honem – stává kořistí – a je kratochvilně zkonzumován.
Honec se – honem – stává uhnaným – a je tedy nutně také kratochvilně zkonzumován.
Kam se ale poděje sežraný Duch a zda je honec ve výsledku duchovně povznesen, je otázkou v odpovědi pro bystré hlavičky 😉
Takže: mějte hezký den, konzumujte s mírou a ulovené “Duchy” zase pouštějte. Nebude to sice zrovna moc duchovní, ale oduševnělé rozhodně.
S láskou a vzkazem: všeho s mírou
Vaše BaRu-Aru
