(1)
Kolik očí na nás hledí? Na tom pranic nezáleží.
Důležité, jak už víme, je to, jak my sami na sebe hledíme.
Boží oko, ač divné je to, v každém z nás je zaseto. Laskavě se na nás dívá, každý v sobě skvost ukrývá.
Na oku však boule máme, krásu svoji nevnímáme. Sítnice žilkami osudů protkané, milého slova pro sebe nemáme.
A někteří, mají oko úplně a zcela ještěří.
Ale to nic, to my dáme,
oči stejně jako svá srdce otvíráme.
A až nám zorničku slunce osvítí,
najdeme poklad v sobě, ne v síti.
(Tmas)