Jak překonat pýchu a stát se šťastným pakem

6 března, 2018

 Vybraly jsme pro vás článek z webu Andělské pošty, původně publikován dne 6.3.2018 na www.andelskaposta.cz

Jak překonat pýchu … tak takový návod Vám v následujících řádcích nejspíš nedám. Podělím se s Vámi ale o zkušenost. Třeba pro Vás bude stejně inspirativní, jako jsou pro mě Vaše příběhy, ve kterých často nacházím i sama sebe 🙂 Děkuji Vám proto za ně i za možnost vzájemného sdílení.

Tak tedy … jak zkusit překonat pýchu:

Krok 1: Nechat pýchu vyrůst,  neboli zpychnout

Každý rok na podzim na mě dopadne potřeba stáhnout se do sebe, čerpat informace, učit se, rozvíjet se, potkávat zajímavé lidi. Tehdy si vyhlašuji tvůrčí prázdniny a těším se na nové poznatky Jakmile se pak přehoupne únor / březen, rozproudí se mi krvemíza a získané zkušenosti pouštím do života. To ostatně vidíte i teď 🙂 … a bezpochyby sami nějaký podobný cyklus zažíváte. Vede nás k němu příroda. Je to cyklus, na který jsem zvyklá a baví mě.

No ale ouha. Letos, respektive vloni na podzim nic. Proces těšení se na nové informace nenastal. Naopak. Vzpomínám si, jak jsem seděla v kuchyni na tvárnicích a říkala JaGovi, že už se nechci nic učit. Že už toho vím dost a nechci už získávat nové poznatky. Že jich mám na rozdávání. Ale že je ani vlastně nechci rozdávat a sdílet a nechci ani klienty do poradny. A nechci tohle a nechci támhleto a nechci … a nechci … a …

Krok 2: Sklepat ze sebe kdeco

V takové nějaké zvláštní vlastní zahleděnosti jsem ze sebe postupně vypouštěla slova nepokory a neúcty, přesvědčená, že JaGa unese všechno, tak jako ty tvárnice, na kterých jsem při tom sedávala. (Pozn.: nemáme v kuchyni staveniště. Je to nábytek 🙂 :-)). Přišla jsem si sice vlastními slovy trochu zmatená a věděla jsem, že je něco jinak, když jsem doma taková zlobná. Ale nepřikládala jsem tomu důležitost. Cítila jsem jen potřebu ze sebe sklepat snad úplně všechno. Nebo přinejmenším kdeco.

Snaha sklepat ze sebe kdeco se u mě vždycky projevuje tím, že rozdávám věci, straním se lidí, vypořádávám staré závazky, stanovuji si moc vysoké cíle a tak. Něco podobného teda dělám i v procesu růstu. Ale tehdy vím, co ze sebe chci sklepat a dělám to s láskou. Zatímco v popisované podzimně-zimní variantě to byl spíše proces sebedestrukce než sebe/lásky. Nebo vlastně možná proces růstu – následkem sebedestrukce? To těžko říct. Možná to odhalím někdy ke konci této fáze cesty – jestli taková věc teda vůbec někdy končí 🙂 V každém případě už můžu zase chytračit 🙂 🙂 Ale berte mě s rezervou, je to jen osobní zkušenost.


Krok 3: Dopřát si pád, kterému pýcha předchází …

Podle kroku 1 „nechat pýchu vyrůst“ je všem samozřejmě jasné, že mi nezbylo nic jiného, než se celou zimu pokorně učit. A učit se efektivně. Protože učební látka předchozích 33 let se mi zhustila do 3 měsíců. Sakum prdum. Jak se mi to povedlo, nevím. Nebo vlastně vím, ale o tom bonusově až na konci.

Téma: vztahy.

Vztahy se mi rozpadly na všech frontách. S JaGou, s rodiči, s kamarády. Z mé vlastní vůle a iniciativy. Na první pohled tragedie, na druhý pohled bomba. Ve všech smyslech toho slova 🙂

Krok 4: Uvědomit si, že jsem v louži

Zadupala jsem totiž úplně všechny, na kterých mi záleželo. A co víc – byla jsem tím dupáním doslova fascinovaná, v prožitku dítěte, které dupe do kaluže a čeká, co se stane.

No a tak se stalo, že jsem vycákala úplně všechnu vodu. To bylo hrozně zajímavé zjištění. Poznání jakési marnosti dalšího dupání, protože do vyschlé kaluže už nemá smysl dupat. Takže jsem si v té suché kaluži zbyla jen já … a nic.

Dokud byla v té kaluži voda, viděla jsem alespoň svůj odraz. No ale teď tam nebylo nic. Jen prázdnota vysychající kaluže. No a tak jsem nad ní stála a zvažovala, co dál.

Samozřejmě jsem se nejprve instinktivně rozhlídla okolo sebe, jestli třeba objevím nějakou jinou kaluž, kde bych našla zase alespoň ten svůj odraz. Ale jsem přece inteligentní učenlivá bytost. I když … No, dalo to práci přiznat si, že už asi nemá smysl vycákat ještě nějakou další cizí kaluž k tomu, abych za nějaký čas poznala a pocítila totéž. Svoji vlastní prázdnotu, samotu a osamělost. Přiblížila jsem se kroku 5.


Krok 5: Uvědomit si, že nejsem v louži

No a jak jsem tak stála v té své vysychající kaluži, sama, tak jsem pochopila, že jsem tam sice sama a bez odrazu, ale že je to lepší, než tam být spolu s odrazem, protože takhle alespoň vím, kde stojím. Došlo mi, že odraz v kaluži je sice fajn parťák (nejsem úplně sama), ale na druhou stranu to zase tak fajn parťák není, když mi brání vidět, že jsem v louži.

Znovu jsem se teda zkusila rozhlédnout okolo sebe, aniž bych tentokrát hledala nějakou jinou kaluž … a byla jsem překvapená tím, co vidím. Došlo mi, že vlastně nestojím osamělá v louži. Najednou jsem zjistila, že stojím na nějakém velkém společném poli. Na poli, kde se sem tam objeví osamělá kaluž, jako byla ta moje. No a vlastně mě hrozně moc překvapilo zjištění, že všechna ta mnou vycákaná voda poskytla ve finále vláhu tomu poli okolo. Že vztahy, se kterými jsem ze své kaluže vydupala, dostaly prostor samostatně vzklíčit o kousek vedle. Posílily. A moje osamělá louže už vlastně ani není louží. Zůstalo po ní úrodné blátíčko. Moje čerstvá půda pod nohama.

Krok 8: S láskou zasít, s radostí sklízet

Takže se hrozně moc těším, co do té nové půdy zaseju. S vědomím, že co zaseju, to sklidím-e 🙂 Snad to tedy nebude zase jen vítr 🙂 Asi ne nadarmo patří vítr mezi mé nevyjasněné strachy. JaGa by mohl vyprávět. Tak vzhůru do něj. Myslím do strachu z větru. Předtím ale ještě kroky 6 a 7:

Krok 6: Nic neomlouvat, nic neodčiňovat, ničeho nelitovat. Vzít to tak, jak to je. Poučit se, zasít a láskyplně pěstovat to, co poroste. Popasovat se se stíny a strachy, které vyskákaly.

Krok 7: Nebát se ovšem otevřeně přiznat sama sobě i ostatním, že jsem se chovala jako …

Pako. Ale teď už vlastně hrozně šťastné pako. Takže zpětně moc a moc děkuji všem zúčastněným za obrovskou míru tolerance, trpělivosti a lásky. Za to, že jste to se mnou překonali a dali mi příležitost pochopit, jak důležité je loupat cibuli, bořit přitom iluze a odhalovat podstatu. Snad mi to zase nějakou chvilku vydrží 🙂 Jsem šťastná za všechny, kteří setrvali a vděčná těm, kteří odešli. Máte moji úctu a obdiv.


Bonus k článku:

O tom, že jsem si o tuto zkušenost řekla nevědomky úplně sama:

Vše nejspíš začalo na podzimním kroužku ženského sdílení, kde jsem holkám ukazovala možnosti využití automatické kresby, cvičily jsme uvolnění ruky, uvolnění mysli a skrze kresbu se pak už samostatně (každá za sebe) propojovaly dle své potřeby s Matkou Zemí. No a mně při té kresbě přišla na mysl prosba naučit se od Matky Země několik věcí, které jsem do té kresby přesně pojmenovala.

Pak nastalo ono popsané období pýchy a první kurz výcviku lektora konstelací u Čeňka Roseckého. No a Čeněk se zeptal, proč jsme do výcviku nastoupili a co očekáváme. A já na to: „Čeňku, já už ani nevím. Jsem tu asi jen ze setrvačnosti. Několik let jsem čekala až na to budu zralá a přijde mi do cesty učitel. Teď už o to ani nestojím, ale nechtěla jsem to po půl roce od přihlášení jen tak shodit ze stolu. Asi to má svůj důvod, že jsem ještě tu. Takže asi ani nic neočekávám. Nechám se překvapit.“ No na facku. Ale Čeněk to vzal a k mému překvapení jsem si odnesla odpovědi na první dvě témata, o která jsem Matku Zemi požádala. Třetí bylo neskutečně důmyslně schované (tak, aby vzrostla má pýcha) a já tuto důmyslnost prokoukla zpětně až teď.

No a pak už to jelo. Proces držkopádu, otřesu, probuzení, odrazu, růstu. Zdaleka nejsem u konce.

O učitelích a poslech – odkazy / kontakty

Obrovskými učiteli, kteří se mnou v uplynulém výukovém období láskyplně zacvičili, se mi stali: JaGa, moji rodiče, JaGova mamča Libuška, kamarádi Dan, Michal, Tadeáš a spousta dalších.

Poslové poznání, kteří mě nenechali padnout a posílali mi do cesty různé zajímavosti, abych naskočila:

Na cestě k delfínům

  • Marek Ščotka, se kterým jsme rozmasírovali můj blok se nadechnout a otevřeli cestu hlubšího poznání mého vesmírného původu. Tím mi naskočilo téma delfíni a zpřístupnily se mi další (do té doby nepřijatelné) kapitoly neskutečně živé knihy „Prastaré tajemství květu života“ od Drunvala Melchizedeka.
  • Bráchova přítelkyně Jája, která mi poslala odkaz na rozhovory Duše K (Jaroslava Duška) s jeho hosty. Nějakým řízením osudu mi naskočilo zrovna povídání o delfínech a delfíni se tak stali jednoznačně klíčovým tématem mé současné cesty.
  • Kolegyňka Evička vzápětí zorientovala mou pozornost na youtube kanál Příznaky Transformace, kde jsem objevila Hanu Sahhu-arah (Hvězdné duše). Hana mi poskytla kontakt na paní Fatimu Jalout z egyptské cestovní kanceláře Samara Cruise, která pořádá plavby s delfíny. Jak neuvěřitelné, že termín, který jsem si – nic netuše – vybrala, zajišťuje zrovna moje andělská spřízněnkyně Milena, se kterou jsme před dvěma lety propojily naše webíky – Andělská pošta a Moji andělé.

Na cestě kamarádství

  • Následně se mi ozvala moje mnohaletá kamarádka a dnes výborná cvičitelka Jógy Hanka Grygarová. Jen tak mezi řečí mi řekla něco jako studio Poděbrady a amon. Neutkvělo mi to, ale Vesmír tomu chtěl, že jsem si otevřela youtube a blikla mi nabídka povídání Jaroslava Grünwalda a Ramony Siringlen na kanálu Svobodný vysílač. Pak jsem klikla na něco jiného, kam jsem nechtěla, ale v prvních dvou větách zazněla pozvánka do ostravské Antakarany na setkání právě s Jaroslavem 16.3.2018, takže jdu. V Antakaraně také působí kamarádka a skvělá lektorka komunikačních typů Mirjam Šrubařová. I ta mi velice pomohla.
  • No a pak to byla znovu kolegyňka Evička, která mi vnukla nápad navázat spolupráci s Oázou poznání Heleny Čapkové v Ostravě. Tam se mi stala spousta krásných věcí. A taky mi tam do duše poprvé promluvil orgonit (do té doby mě nikdy žádný neoslovil a považovala jsem orgonity jen za jakousi změť pilin zalitých v pryskyřici). Milé povídání s paní Čapkovou se mi plynule přehouplo k semináři (do té doby pro mě neznámé) Zdeňky Blechové z Plzně. Ta mě vyvedla z mé iluze tak trefně, jako snad jen málokdo. Když teda pro tento okamžik pominu JaGu 🙂

O číslech, která mě při psaní článku provází

235: Důvěřuj božskému vedení, jehož se ti dostává ohledně uskutečnění životních změn. Jsou to poselství od nanebevzatých mistrů, kteří vědí, že tyto změny povedou k naplnění tvých snů. Mistři ti pomáhají ve všem, co potřebuješ.

Takže pecka. A to jsem určitě na něco zapomněla. Ale děkuji hrozně moc všem 🙂

Kéž tedy někdo získáte z výčtu uvedených blábolů … a hlavně odkazů … nějakou užitečnou informaci sami pro sebe.

S láskou a úctou

BaRu

Komentáře:

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *